Rodiče versus prarodiče. Pokud máte aktivní babičku a dědečka, tak velmi pravděpodobně znáte toto dilema. Vy jako rodiče máte určitý řekněme pedagogický koncept a babička ho narušuje svými typicky babičkovskými metodami a dědeček ho pro změnu znehodnocuje tím, že nic nebere vážně.
Možná máte pocit, žekdyž jste rodiče, tak určujete pravidla a Vašeho výchovného modelu se musí všichni držet.
Pokud babičku s dědečkem využíváte často ke hlídání, měli byste si ovšem uvědomit,že oni jako aktivně vychovávající mají přinejmenším právo na svůj názor.Vy jste samozřejmě rodiče, ale to neznamená,že nebudetectít a respektovat názor jiných lidí, kteří mají co činits výchovou Vašich dětí.
Pestrost výchovy není na škodu
Jak se na problém dívají odborníci? Samozřejmě jednotný názor neexistuje. Přední česká speciální pedagožka Olga Zelinková se touto otázkou zabývá ve své knize Poruchy učení.
Zde je zdůraznit, že poruchami učení trpí velmi často děti s poruchou pozornosti nebo s poruchou pozornosti v kombinaci s hyperaktivitou a člověk by tedy předpokládal od odborníka jednotný přístup. Autorka však zastává názor, že dítě dokáže akceptovatrůzné způsoby přístupu a to i tehdy, když trpí nějakým lehkým znevýhodněním. I dítě moc dobře ví, že babička je hodná a matka přísná a dokáže se přizpůsobit. Není to přitom nijak špatné, různorodost ve výchově je samozřejmě dobrák podpoře sociální inteligence. I v běžném životě se dítě setkává s lidmi různých přístupů a musí se naučit je akceptovat.
Proto se nebojte pestrosti ve výchově. Dítě ji skutečně unese. Samozřejmě jsou určité situace, které vyžadují jednotu. Například akceptace trestu. Jinakost ve výchově neznamená, že maminka udělí trest a babička ho zruší. Vzásadních záležitostech jako třeba délka výuky a domácí povinnosti by všichni měli být zajedno. Ale určitě není nijak ke škodě, když babička je méně přísná než maminka a tatínek puntičkář, zatímco dědeček má ležérní přístup k čemukoli.